Kanada v době viru: život v turistickém městě

Hodně lidí se mě v poslední době ptá, jak to chodí v Kanadě v době viru (rozuměj COVIDU-19). Rozhodla jsem se, že se pokusím sesumírovat, jak se nám tu žije a jak se Kanada s virem potýká.

Na začátek ještě ale musím říct, že moje znalosti ohledně faktů pocházejí především z informací od mého partnera, který vše bedlivě sleduje. Já se těmto informacím vehementně a myslím, že i jakž takž úspěšně vyhýbám. Televizi nemáme, něco se dozvím ze sociálních sítí a od rodiny aktualizace z ČR. To mi úplně stačí.

My v Kanadě a začátek šíření viru

Kanada je opravdu veliká země a my žijeme v malém turistickém městečku, ve Skalnatých horách, zvaném Jasper. V Jasperu momentálně žije přibližně 4 500 tisíce obyvatel. Nejbližší město je skoro hodinu autem vzdálené a do hlavního města naší provincie to máme cca 4 hodiny.

Pro představu přikládám mapku s přesnou polohou našeho městečka.

Moje role je jednoduchá – máma na mateřské, takže mojí náplní jsou především výměna plínek a spokojenost miminka. Hou hej. Proto jsem tak nějak celé dění pozorovala dlouho dost zpovzdálí a cítila, že se mě tato situace ani moc netýká.

Vir, respektive vír, pro mě mnohem snesitelnější název, který si spojím s vířením a větrem, což tak trochu souvisí, jak rychle postupuje a víří světem. Když se vír objevil v Evropě, klepala jsem si na čelo. To zase bude komedie! Jenže vír se začal šířit víc a víc a postupně jsme si asi všichni uvědomili, že to zas až taková komedie nebude.

V ČR se postupně všechno rušilo, děti přestaly chodit do školy, začala se šířit šicí roušková vlna, lidé začali pracovat z domu, obchody se zavřely, … posloupnost si úplně nevybavuji. Během toho se v Kanadě začali objevovat první nakažení, a pak už to šlo ráz na ráz. Stejně jako v ČR.

Zavíráme

Myslela jsem si, jak je to tady v Kanadě v klídku a pohůdce, a pak se tu najednou zavřely školy. Jeden den to vypadalo, že se zavřely pouze na čtrnáct dní, druhý den už to však bylo do konce školního roku. Většina dalších omezení, co tu byla stanovena, byla vydána na neurčito. Až se situace zlepší, tak se zákazy zruší. Momentálně je státní prognóza do konce července, někde se prý ale udává i rok (maximálně dva?).

Zavřely se tedy školy, zavřela se knihovna, zrušily se komunitní večeře, zrušily se hromadné akce, jóga, můj oblíbený sekáč nám zavřeli, restaurace začaly jídlo pouze rozvážet,… Tedy některé byly ještě před pár dny stále otevřené. Každý den se objevují nová a nová nařízení a v tom, aby se vám čert vyznal.

U většiny obchodů se zkrátila otevírací doba a začala se dodržovat sociální vzdálenost. Do obchodu už dnes smí pouze určitý počet lidí, všude jsou plexiskla a ochranné plasty – pasti. Představuji si, že je to v ČR úplně stejné.

ZAVŘENÍ LYŽAŘSKÉHO AREÁLU A LETNÍ SEZONA NA SKYTRAM (LANOVKA DO NEBES)

My jsme největší vlnu pocítili, když se zavřel ski areál. Byl otevřený opravdu dlouho, snad poslední v celé Kanadě. To bylo „léta páně“ 18. 3. Držel se zuby nehty, ale stejně padl. 20. 3. se měla otevírat letní sezóna na lanovce vedoucí na horu Whistlers mountain, kde je nádherný výhled na okolí Jasperu. Ta se nakonec neotevřela vůbec.

Obě místa jsou největším turistickým tahákem, teda mimo to, že se Jasper nachází v národním parku a tím tahákem je vlastně úžasná příroda. Na obou místech pracuje mnoho sezónních zaměstnanců, především mladých lidí z celého světa.

Zavřením těchto míst následovalo také zavření hotelů, ve kterých spousta lidí pracovala. Téměř všichni dostali ze dne na den vyhazov. Vzhledem k tomu, že nikdo neví, jak tato situace potrvá dlouho, rozhodli se téměř všichni odjet do svých zemí. Někdo tu ale zůstal, otrlí jedinci jako my, co stále máme práci, ale například také pár Španělů, které vlastní země zpět už nepřijala.

VYPADALO TO ASI TAKHLE…

Uvedu příklad mé kamarádky a sousedky Kristýny. Ta pracovala ve ski areálu a s otevřením lanovky se měla přesunout do restaurace na vrcholu lanovky. Její přítel David pracoval v místním hotelu. Oba dostali ze dne na den vyhazov, to bylo nejspíše toho 18. 3. a 20. už mi psala, že 24. letí domů. Jako cože?

Takový šok! Takové rychlé jednání bylo potřeba, koncem března měly přestat lítat aerolinky na některá Evropská letiště.

Bylo to smutný, ale takhle to měla většina lidí. Všechno se to seběhlo tak rychle…

ŽIVOT V JASPERU V DOBĚ VIRU A NE-TURISMU

Nyní je naše město v době viru téměř jako město duchů. Jsme tu tak trochu izolovaní od celého světa. Nikdo, kromě místních obyvatel by sem neměl cestovat. Turismus, dalo by se říci, je zakázán.

My, jako místní turistovat a výletovat můžeme, teda pokud budeme dodržovat vymezenou vzdálenost na tratích. Jenže když Správa národního parku zavírá všechny silnice, protože se o ně nemá kdo starat, tak je to taky trošku na pytel.

Naštěstí je tu stále prostoru a volné přírody k objevování dost, vlastně jsme jí doslova pohlceni. Proto stále chodíme na procházky po okolí, a to s výhledy na okolní hory stojí i tak za to. Snažíme se z dané situace vytěžit alespoň to nejmenší.

BĚŽNÝ ŽIVOT

Když se u nás ve městě objevil první případ nakaženého, chování lidí se změnilo. Když jsem byla na nákupu, lidé se sobě automaticky vyhýbali. V obchodě nás bylo pár, takže to šlo docela lehce, ale už tehdy to bylo takové… neosobní.

Když jsem šla na procházku s Oliverem v šátku, mělo to svůj vlastní průběh. Nejdříve mě lidé začali zdravit pět metrů před tím, než jsme se vůbec minuli. Nyní se nám začali všichni vyhýbat obloukem. My jsme si to pěkně štrádovali po chodníku a ten, kdo šel naproti, přešel na silnici anebo počkal na straně, než projdeme.

Nikdo tu nenosí roušky, ale lidi dodržují odstup. Pokud se s někým bavíte, jakože k tomu většinou dojde, protože Kanaďani jsou známí pro tzv. „small talk“, krátký rozhovor kdekoliv a kdykoliv, tak se s ním bavíte buď z dané vzdálenosti (která ani nevím kolik je), a nebo z chodníku na protější straně ulice.

Pokud zůstal otevřený nějaký obchod, pak se do něho vchází jednotlivě, anebo je možné služby objednat dopředu online, či po telefonu, a předat asi tak jako dole na fotce. V Jasperu máme dva obchody s potravinami. Nyní může do obchodu vejít pouze určitý počet lidí, vše se dezinfikuje a musí se opět dodržovat odstup. Také už se tu rozjelo doručení potravin do domu.

Lidé na sociálních sítích nabízí pomoc: zajít na nákup, vyvenčit psa, hlavně tedy pro starší lidi. Dneska jsem šla také okolo domova důchodců a na oknech byly vylepeny obrázky od dětí pro důchodce. To mi přišlo moc hezký.

V oknech některých rodinných domků jsou vylepeny také dětské obrázky s duhou pro zvednutí nálady kolemjdoucích.

A CO NA TO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ?

Moje srdce pláče nad enormním používáním plastových pytlíků a balení všeho do plastu. Je používání papírových pytlíků opravdu o tolik dražší a komplikovanější?

Pravděpodobně je to pro prodejce momentálně nejjednodušší řešení, ale když vidím, že v Praze funguje obchod Bezobalu, kde používají papírové sáčky na pečivo, lidé nakupují bez obalu… Bližší info naleznete ZDE.

Chápu, že být prodavačkou/em musí být neskutečně psychicky vyčerpávající. Každý den se setkávat s tolika různými lidmi, riskovat nákazu, ale i poslouchat nakupující, kteří mluví pouze o víření viru a ničem jiném. No, nemají to lehké. Děkuji za to, že tu jste.

A co teprve ta spousta jednorázových roušek a rukavic. Však jen co jsem vyšla z domu, hned se jedna válela před domem v kaluži.

Doufám jen, že tato situace nepotrvá rok, to by pro planetu moc oddech nebyl, jak všichni myslí.

Oficiality

Provinční zdravotnictví nedoporučuje nosit roušky zdravým jedincům. Nedoporučují to také proto, že jejich nošení navozuje falešný pocit bezpečí. Mimo jiné také vůbec nedoporučují nosit roušky vyrobené doma, ale pokud kýcháte a kašlete, pak by i tyto roušky mohly zamezit šíření.

Toto je přeložená jen malá část ze stránek místního zdravotnictví a pouze o nošení roušek. Chtěla jsem to zmínit z toho důvodu, že je to u nás tak diskutované téma. Jinak samozřejmě vyhlásili další tisíce opatření, které se dají dohledat na jejich stránkách.

A jak šlo víření v době viru v Kanadě popořadě:

26. 1. se objevil první případ v Kanadě
5. 3. byl hlášen první případ v naší provincii Alberta
8. 3. se konala poslední komunitní večeře v Jasperu, tyto večeře se konají po dobu tří měsíců v zimě
12. 3. jsem ještě byla nakupovat v mém oblíbeném sekáči. To už se v ČR vyhlásil nouzový stav. Děti přestaly chodit do školy a objevily se zákazy o shromažďování osob.
14. 3. jsem dostala SMSkou od vlády vzkaz, že se v ČR zavírají všechny obchody a to u nás v Jasperu byla teda pořádná zima -20 stupňů. Už i počasí tušilo, že začíná přituhovat.
16. 3. zavřela Kanada své hranice, ale dveře zavřela také místní knihovna a sportovní centrum, všechny městské organizace a budovy rušily své plány
21. 3. byl v Jasperu hlášen první nakažený případ
5. 4. máme v Jasperu hlášených šest případů, mezitím se už ale jeden vyléčil
K 5. 4. je v Kanadě přes 14 426 nakažených, z toho 1250 v naší provincii, největší dopad má samozřejmě na velká města jako je Vancouver, Toronto, Quebec, kde jsou denně hlášeny stovky nových případů. Na druhou stranu se jich už stovky vyléčilo
(dodatek) 6. 4. přední kanadští lékaři začali doporučovat nošení roušek, i těch podomácku vytvořených

DĚKUJI

Takový je náš momentální život v Kanadě v době viru. My sice v Jasperu zůstáváme, ale co bude zítra, to nevíme. To neví nikdo. Změna může nastat každým dnem. Já osobně doufám, že to zítra nebude :).

Děkuji všem lidem, kteří se v této době starají nejenom o sebe a pomáhají nám tak tuto situaci zvládnout – prodavačky a prodavači, lekařky a lekaři, zdravotnice a zdravotníci, šičky a šíči, pošťačky a pošťáci, trpěliví rodiče a trpělivé děti napříč generacemi, i někteří politici a političky, pokud se zrovna nepřetahují o moc, všichni vy další, co pomáháte, a zrovna mě nenapadáte, jste nejlepší!