Můj příběh

– Přes Jižní Ameriku k životu v Kanadě –

Jmenuji se Stáňa a dnes žiji v malém městečku obklopeném horami a krásnou přírodou, uprostřed divokého národního parku.

Přesně tak, jak jsem si tehdy, než jsem vycestovala a opustila svoji komfortní zónu přála:

– ♥ Přiblížit se přírodě ♥ –

Po pravdě řečeno, nikdy jsem o životě v Kanadě nesnila, ale díky touze cestovat, která se ve mně dlouho probouzela (jakože opravdu dlouho), mohu nyní tuto krásu sdílet se svou novou rodinou, ale i s Vámi.

Život v nejistotě a vnitřní touha

Moc dobře si pamatuji, jaké to bylo, cítit tu obrovskou touhu cestovat a nevědět co s tím. To vnitřní šimrání, neposednost, ten našeptávající hlásek v hlavě:

  • Kam se vydat?
  • Na jak dlouho?
  • Sama?
  • Najdu si nějakého parťáka/čku?
  • Co na to řeknou naši?
  • Mé okolí?
  • Mohu to zvládnout sama?
  • Co když nebudu mít dostatek peněz?
  • Domluvím se?
  • Co když…

Žila jsem ve velkoměstě zdánlivě spokojený život

Měla jsem ale pocit, že každý den prožívám to samé. Co s tím? Jak svůj život změnit? Dát výpověď v práci? Nemyslitelné. Mé srdce však vědělo své.

Cítila jsem se bezmocně a to jsem pracovala v zaměstnání v oboru, který jsem vystudovala a který mám ráda. Ve vzduchu stále vyselo jakési ALE… Já šla přeci studovat mapy, abych mohla alespoň částečně pracovat v terénu a teď sedím celý den u počítače. Chtěla bych být někde úplně jinde, nejlépe venku v přírodě.

Když se na to podívám zpětně, vycestovat nebylo ani trochu jednoduché rozhodnutí. Souvisela s tím ztráta mnoha věcí a hlavně jistého komfortu. Výměna energie však musí zůstat zachována… aby byla v harmonii, musím někde (vz)dát, abych pak mohla získat. Něco by měl tedy člověk na oplátku získat? Dnes už můžu říct, že se jedná o ne jen tak ledajaké zážitky (teda většinou :)).

Mám pocit, že radikální změna v mém životě nastala díky dvěma věcem

1) Zkušenosti z předešlého cestování

Už při škole jsme se spolužáky jezdili na různé výlety nejen po Česku, ale i po Evropě. Poprvé jsem odjela sama na prázdniny do Londýna až ve 24 letech dělat au-pairku. Obrovským obohacením v nezávislém cestování pro mě byla také čtrnáctidenní cesta (někde se začít musí, že jo) do Indie, kde jsem také poprvé vyzkoušela Couchsurfing!

Díky této zkušenosti jsem se pak vydala na svou další cestu do Jižní Ameriky s plánem cestovat a dobrovolničit. Tentokrát jsem ale dala výpověď v práci a odjela na neurčito s tím, že až mi dojdou peníze, přemístím se na rok do Kanady (přes Working Holiday visa), kde si během této doby našetřím na další cestování, nebo na návrat domů.
Přesný plán jsem neměla, pouze takovou vizi. Letenky jsem si koupila pár dní před odletem a pak už jsem se nechala vést na vlně jihoamerického dobrodružství.

2) Zaměření svého volného času na nové aktivity

(seberozvoj, dobrovolničení v bezobalovém obchodě, …), které mě dle mého názoru začaly posouvat tím správným směrem. Také jsem přestala utrácet peníze za zbytečné věci (nové oblečení, nadměrné množství kafíček a dýchánků s kamarády, …) a zaměřila se na to, co mě opravdu baví a o co jsem se už delší dobu zajímala – udržitelný životní styl.

V nových kruzích jsem začala potkávat lidi se zajímavými cestovatelskými zážitky, kteří mi byli velkou inspirací. Díky těmto okolnostem mi najednou do cesty přicházeli nové příležitosti, začala jsem jinak uvažovat, přibližovat se ke svému já a cítit, že už konečně musím něco podniknout.

 

TEĎ JE TEN SPRÁVNÝ ČAS

To, že se snažím žít a provázet lidi s péčí o naše životní prostředí, je dnes pro mě už samozřejmostí. Cítím, že důležitost tohoto tématu roste každým dnem, jak v našem běžném životě, tak především při cestování, kdy se náš příspěvek k znečištění přírody mnohokrát násobí.

Díky mému rozhodnutí cestovat, jsem poznala především samu sebe. Utvrdila jsem se v tom, co mě opravdu baví, zjistila jsem, že se o sebe dokážu postarat, poznala spoustu nových kamarádů i přes to, že se považuji za velkého introverta a začala jsem žít život, tak jak jsem si představovala…

V souladu se sebou a s přírodou. ♥