Během těhotenství mi přímo do rukou z veřejné knihovničky “skočila” jedna knížka, která měla na obale nakresleného nádherného motýla. Pamatuji si, že když jsem tu knížku začala číst, vůbec, ale slovům psaným uvnitř jsem vůbec nerozuměla. I přesto, že jsem neměla a stále nemám ani nejmenší páru o čem tato kniha byla, jedno poselství pro mě nakonec měla.

 – PROMĚNA –

To, jak se motýl během svého života mění z vajíčka v housenku, dále v larvu, kuklu a nakonec v nádherného motýla, to bylo to, co mě oslovilo. Celý ten proces proměny probíhající dennodenně v přírodě, mě přiměl zamyslet se nad mým těhotenstvím úplně jinak. Stejně tak my ženy, jako ti motýli a vše kolem nás, jsme uzpůsobeni k proměně, která se během těhotenství a porodu odehrává.

Jsme příroda, ve které se věci dějí v přirozeném řádu. Nikdo neučí kytku kvést, rozkvete vždy v ten správný čas. Ač jsem to tak vnímala už dřív, bylo načase začít vnímat porod jako něco vesmírně přirozeného, věřit tělu, sama sobě, dítěti, celém procesu.

Ano, byla to velká proměna mě samotné. Nejen, že se během těhotenství měnilo mé tělo, které nakonec během porodu vykvetlo v nádherného motýla, ale i vnitřní procesy a přerody, které nastaly, byly tak úchvatné… a občas docela i náročné.

Ráda se za takovými událostmi v životě ohlížím, nejen za porodem. Pokaždé když vyprávím nebo sdílím tento či jiný životní příběh, vidím více a více za závoj samotné události.

Letos tomu byli právě tři roky, co se Oliver narodil. Už od porodu jsem věděla, že bych tento příběh chtěla sdílet nejen s kamarádkami, ale i s dalšími lidmi, kteří rádi naslouchají a inspirují se životními příběhy ostatních. Proto jsem se konečně rozhodla a odhodlala a ráda bych s vámi tento svůj pro mě velice osobní příběh nyní sdílela.

Proměna

Mé těhotenství v Jasperu

Žijeme v Jasperu, ve městě uprostřed ničeho. Ehm, teda uprostřed krásné přírody, ale jinak tu opravdu široko daleko skoro nic není, ani porodnice, ani porodní dům… Pokud by vás zajímaly přírodní krásy Jasperu, mrkněte na můj starší článek zde >>.

  • PrvopoČÁTEK

Když jsem si začala myslet, že jsem těhotná, byla jsem nejdříve překvapená samotnou událostí, poté se u mě začaly střídat pocity radosti a nejistoty, také nadšení a případné starosti.

První známka na mém těle, že je něco jinak, byla ta, že se mi trochu změnil pupík. Nedokážu si to vysvětlit, ale od první chvíle jsem pozorovala, že má fakt jiný tvar.

  • Návštěva doktora v jasperu

Mé první kroky po zjištění, že jsem těhotná vedly k rodinnému doktorovi. Rodinný doktor, kterého jsem navštěvovala, mívá u sebe na praxi studenty, kteří se každý měsíc mění. Když přijdete na kliniku, můžete souhlasit nebo nesouhlasit s tím, že s doktorem bude spolupracovat student, který vás bude vyšetřovat a poté výsledky zkonzultuje s vaším doktorem.

Já osobně jsem vždy souhlasila a to proto, že jsem si říkala, že někdy a někde se svůj obor naučit musí. Zároveň pro mě bylo opravdu zajímavé pozorovat jejich různé přístupy, zapálení, ale také nejistoty.

Když si zpětně vybavím celý ten proces, celou dobu jsem byla otevřená, být součástí tohoto kolotoče a nemůžu si na nic stěžovat. Všichni se chovali s respektemsplnili jakékoliv přání, zodpověděli mé všetečné otázky. Jediné co mi vadilo bylo to, že se mě pokaždé ptali, jestli kouřím nebo piji alkohol. To má hlava opravdu nebrala, ale pochopila jsem, že tu jsou takové situace poměrně běžné.

  • sebereflexe k porodu v kanadě už

Pokud bych si měla celý tento předporodní proces představit znovu, nejspíš bych si zvolila jednu osobu, se kterou bych se vídala. V ideálním případě bych volila porodní asistentku a porod v porodním domě. To bychom ale nejspíš museli bydlet úplně někde jinde. Nejbližší porodní dům je od nás 350 km daleko a o porodních domech jsem se rozepsala více v prvním článku o těhotenství a porodu v Kanadě TU >>>.

Porod v Kanadě

možnosti porodu v Kanadě

Až v průběhu těhotenství, jsem si začala uvědomovat, že porod se poměrně rychle blíží a že bych vlastně měla řešit to, kde budu rodit a jak. V klasické porodnici jsem totiž vlastně ani moc rodit nechtěla. Chtěla jsem přirozený porod a to mi s porodnicí dohromady moc nešlo, protože ke mně chodily takové smíšené informace o zákrocích při porodu v porodnici jak v ČR, tak i zde v Kanadě. Proto jsem se taky začala zajímat o to, jak to tady v Kanadě vlastně chodí.

Časově to ještě nebylo úplně ideální řešit kvůli tomu, že jsem na konci 5. měsíce měla odcestovat na výlet do Gruzie za kamarády a do ČR za rodinou a přiletět zpět až na začátku 7. měsíce. Pak už bude asi pozdě, říkala jsem si, ale teď na to ještě nejsem připravená, řešit to kde a jak budu rodit. Bylo to asi v půlce 4. měsíce.

Jaké jsou tedy možnosti porodu v kanadském v Jasperu?

  • Domácí porod v Kanadě

Jelikož je v Kanadě i jednou z možnosti porod doma, jenom ji tu krátce zmíním.

Tuto variantu jsem ihned zamítla, protože jsem se v našem tehdejším domě vůbec na domácí porod necítila. Ihned jsem věděla, že se tu necítím v bezpečí, i když jsem měla od partnera podporu v každém kroku, nad kterým jsem balancovala, toto nebylo to pravé místo. Proto tu vyvstávala otázka, kde najít jiný vhodný a pro mě příjemný prostor k porodu. A ejhle, tu byla jurta! Jurta? Slyšíš dobře, pokračuj dál ve čtení.

  • Asistence duly

Další variantou, o kterém jsem věděla, i když ne tolik, byla dula. V Jasperu v tu dobu byly k dispozici dvě porodní duly. S jednou z nich jsem se znala z jógy, i proto jsem se cítila dostatečně komfortně na to, abychom se s ní společně s Timem sešli. To bylo v průběhu 5. měsíce těhotenství, což jak jsem zjistila, je už poměrně pozdě. Nicméně…

Potkat právě tuto dulu, která se svým partnerem postavila nedaleko Hintonu jurtu, pro mě bylo opravdu vzrušující. Mimochodem Hinton je město s porodnicí vzdálené od Jasperu 75 km. Já si do doby, než jsme se s dulou setkali naivně myslela, že bych mohla s dulou rodit právě v té „porodní” jurtě. No… Tak ne, nemohla. Právě na schůzce s dulou jsem se dozvěděla, že takový porod úplně možný není, protože dula není porodní asistentka a nemůže být u porodu sama. Pro mě to byla novinka a s tím se mi taky na den zhroutil svět. Malovala jsem si to víc růžově.

Ta tzv. „porodní“ jurta slouží totiž spíše jako takové předporodní, meditační, relaxační místo a když už přichází chvíle, kdy budete rodit, musíte nakonec odjet do porodnice. Ač je jurta od porodnice vzdálená pouhých 10 km místo původních 75 km, tento způsob porodu, se mi nakonec také nezamlouval. Nebylo to tam. Navíc porodní dula na rozdíl od porodních asistentek není hrazena z pojištění. Od této duly jsem dostala několik variant možností podpory (před i po porodu) za cenu v rozmezí od $900 do $1200.

  • Porodní dům a porodní asistentka

Trochu jsem to samozřejmě obrečela i díky probíhajícímu hormonálnímu koktejlu, který se odehrává v těle těhotných žen, ale nevzdala jsem se. Začala jsem se pídit po nějaké jiné cestě, po nějaké porodní asistentce a porodním domě, kde by to mohlo být to pravé ořechové. Díky tomu, že jsou tu porodní asistentky licencované státem a není jich mnoho, bylo tohle hledání poměrně jednoduché, avšak ne úplně radostné.

V roce 2019 bylo v Kanadě registrováno 1700 porodních asistentek, z čehož jenom 1000 bylo registrovaných v nejlidnatější provincii Ontario. Bohužel následovalo jedno nemilé zjištění. Nejbližší porodní asistentka i porodní dům se nacházejí 350 km daleko od Jasperu, nedaleko hlavního města Edmonton.

To mě mohlo napadnout… ale že bych jezdila každý měsíc a v posledních měsících co 14 dní na kontroly tak daleko? A co pak až budu rodit, to bych se do Edmontonu musela přestěhovat, vždyť porod může začít kdykoliv a kdekoliv, a a a … Tisíc otázek a strachů, pro a proti… Tudy moje cesta nyní nevede.

  • Porodnice

Po těžkém zvažování jsem se nakonec rozhodla, že přeci jen zkusím tu naši porodnici v Hintonu, že to tam půjdeme nejdřív omrknout a uvidíme. Když jsme asi měsíc před porodem jeli poprvé k doktorce na kontrolu, která měla být přítomna u našeho porodu, ptala jsem se jí, jestli je návštěva porodnice možná. S překvapením mi navrhla, ať si tam zavoláme a že se tam pravděpodobně budeme moci stavit ihned po prohlídce u ní.

A tak se stalo. V nemocnici, kde je porodnice, mají dva porodní sály. Jeden byl obsazen a druhý jsme si mohli prohlédnout. Prováděla nás tam mladá sestřička, která pak byla i u našeho porodu a dokonce i v tom stejném sále, který jsme si prohlíželi. Ale to už trochu předbíhám… V tomto sále byla porodní postel/křeslo, které se dalo nejrůzněji polohovat pro potřeby rodičky. Taky tam byla koupelna, kde si mohla dát rodička před porodem sprchu a jistě i další podporující věci, které si vůbec nevybavuji, protože jsem ani jednu věc nepotřebovala.

Pralo se to ve mně teda ale pořádně a přijmout to, že se tato proměna odehraje opravdu v nemocnici, i když jsem to tak vlastně na začátku vůbec nechtěla, byl trochu oříšek. Navíc varování od jedné známé, která bydlí v Jasperu, ať si dám na Hinton pozor, že tam docela rádi dělají císaře, mě úplně neuklidnilo…

A zase zpátky k těhotenství

  • síla ženského těla

Už od začátku těhotenství jsem věřila tomu, že je ženské tělo posvátné a postavené tak, aby zvládlo přirozeně porodit. Až později během těhotenství, jsem si k tomu doplnila slovo: kdekoliv. Ale to, že je v různých statistikách vedeno tolik zásahů… to mě dost znervózňovalo. Pamatuji si, že mě dostalo video od jedné české porodní asistentky, kde ještě s jednou ženou ukazují jak se během změny polohy dokáže při porodu otevřít kostrč. To mě na druhou stranu zase utvrdilo v úžasné síle ženského těla. Důvěra. Úžasné, to by měla vidět každá žena, co plánuje mít někdy miminko a nevěří si.

Proto sem dávám i odkaz:

  • porodní doktorka

Asi měsíc a půl před porodem, jsem jela poprvé na kontrolu k porodní doktorce do Hintonu. S touto doktorkou vlastně spolupracuje dula, se kterou jsme se sešli, a která mi ji doporučila. “Pokud chceš přirozený porod, tak bych určitě volila ji.” Oh lala, jak jsem byla ráda, že je to doktorKA. To mi přišlo taky tak důležité. Fakt… Vždyť od vždycky tohle povolání vykonávaly porodní báby, tak proč je tomu teď jinak? Ano je jiná doba a ženy pracují na stavbách a muži zase v porodnici, že?

První setkáníporodní doktorkou bylo takové oťukávací. To druhé, to už mi bylo jasné, že si musíme vše ujasnit, a to, že mi doktorka věnovala víc jak hodinu svého času a trpělivě se mnou vše probrala, byl opravdu velký krok. Věděla, že si přeji porod co nejpřirozenější cestou už od začátku a vypadala, že je za to jedině ráda.

Musím říct, že když mě ujišťovala, že všechny věci z porodního plánu (birthplan), který jsem si pečlivě připravila, dělá takto a pokud možno ne jinak (v případě rizika atd.), byla jsem skutečně ráda a měla jsem k ní velký pocit důvěry.

Na této prohlídce mi také doktorka poprvé odebrala vzorek, kterým se testuje přítomnost streptokoka v porodních cestách. Vůbec poprvé mě někdo vaginálně vyšetřoval v průběhu těhotenství. Možná, že to bylo 14 dní před porodem. Přijde mi to důležité zmínit, protože mám pocit, že jsem kolikrát četla, že je žena v ČR vyšetřována během těhotenství několikrát a přitom se to dokonce i WHO vůbec nedoporučuje.

CO SE JEŠTĚ MŮŽE u porodu v kanadě STÁT? 🙂

Na začátek tu mám jednu takovou vtipnou historku, kterou jsme naštěstí nemuseli absolvovat. Jiní nastávající, ale toto řešit musí a podle mě to teda není vůbec žádná sranda.

Z Jasperu se jezdí rodit do Hintonu, který je 75 km vzdálený a kam cesta trvá přibližně 45 min. Pokud přijedete příliš brzy do porodnice, zjistí, že nejste ještě dostatečně otevřená, pošlou vás domů. Jenže, jeďte si 75 km zpátky a zase tam, takže to většina lidí řeší tak, že si rezervují v Hintonu hotel a tam třeba část té předporodní doby přečkají.

Jenže druhé jenže, Hinton je nejbližší město Jasperu, ubytování v hotelu je tam levnější a vlastně dojet do Jasperu je relativně OK, takže když je turistická sezóna, je poměrně těžké sehnat vůbec nějaký volný pokoj. Což může znamenat, že pokud rodíte v létě, musíte řešit další komplikace tohoto typu. Buď si rezervovat hotel hódně dopředu na neurčito, a nebo prostě doufat, že to nějak vyjde a nebudete muset do hotelu.

Já jsem naštěstí rodila v listopadu, takže mi tahle jedna „jenže“ starost odpadla. Uf 🙂

můj porodní plán

Nejdříve bych vás ráda seznámila s mým porodním plánem, který jsem si sestavila podle nejlepšího vědomí a svědomí a zároveň tak, jak bych si vlastně přála, aby porod přirozeně probíhal. Jde tedy tak trochu o ideální plán, který byl sestaven z různých informačních kanálů.

Když jsem otěhotněla a začala se připravovat na porod, pod přirozeným porodem jsem si sama představovala to, že by to mělo jít bez léků a dalších podpůrných prostředků a že nechci být nastřižená. Teprve potom jsem zjistila, že toho souvisí s přirozeným porodem vlastně mnohem víc, až jsem se divila, co je vše možné.

Akorát jsem zjistila, že jsem si ho psala v angličtině, to aby mu všichni tady samozřejmě rozuměli… tak vám sem přidám jeho fotky tak, jak jsem si ho připravila. Pokud by někdo nerozuměl angličtině a potřeboval by vědět, co na tom plánu je za body, prosím ozvěte se mi a ráda ho s vámi projdu, nebo přeložím.

Porodní plán
Porodní plán
Porodní plán
Porodní plán

Previous
Next

Takovýto plán jsem konzultovala jak s doktorkou, tak jsem ho sdílela i se svým mužem, který byl u porodu účasten a byl mi oporou. Chtěla bych ještě zmínit, že můj partner byl součástí celého procesu už od začátku. Šli jsme spolu k praktickému doktorovi na první prohlídku, kdy nám řekli výsledky krevních testů a zároveň se mnou byl na každém ultrazvuku (celkem jsem byla na dvou). Chtěl být všeho toho součástí už od začátku, a proto jsem věděla i jasnou odpověď na otázku, zda by chtěl být i u porodu.

Před porodem, jsem tomuto plánu opravdu věřila a stála si za ním. Když jsem na něj nahlížela po porodu, musela jsem se trochu usmívat. Porod je opravdu tak trochu neřízená akce. I když si ho nějak vysníte, může dopadnout úplně jinak… já ale musím říct, že ta naše porodní proměna proběhla podle mých představ. Teda až na to, jak rychlé to všechno bylo. 🙂

A je to tu – Proměna – porod v Kanadě

Miluji cykly přírody a to, že se Oliver narodil asi 2 hodiny po úplňku mi přijde naprosto dokonalé napojení na přírodu. Ač to může znít jakkoliv divně, úplně jsem cítila, že ho ten úplněk táhne ven, ta gravitační síla ozářeného tělesa na obloze. Bylo to čtvrtý den po termínu.

  • JEŠTĚ DOMA

Ráno cca ve 4 h jsem se vzbudila s bolestmi, kontrakcemi v břiše. Potřebovala jsem opravdu hodně na záchod. Vím, že v nemocnici v ČR před porodem nabízejí klystýr a tak nějak jsme o tom mluvili s mamkou a mě to uvízlo v hlavě. Tak tady se klystýr nedává, alespoň o tom nikdo nemluvil, takže jsem vlastně celou hodinu, co jsem byla na záchodě, myslela jen na to, abych se dostatečně vyprázdnila. 😀 A taky mi teda zrovna vyhovovala tato pozice.

Takové vtipkování, jako že budu mít neskutečně moc času na všechno jako prvorodička, že si budu moci dát 20 sprch, než budu rodit atp. zůstalo opravdu jen vtipkováním. V mých očích uběhly dvě hodiny rychlostí blesku.

Tašku do porodnice jsem měla s věcmi přichystanou ve skříni, ale třeba kosmetické potřeby jsem si zatím nebalila. Říkala jsem si, jak přeci budu mít spousta času na všechno, jak si budu pouštět uklidňující písničky, jak si sbalím kartáček a pastu, … Noooo, tak jsem zjistila, že je opravdu dobrý připravit si všechny věci předem.

Mám pocit, že to byla taková jízda už od začátku, že jsem musela první části motýlků a kontrakcí prospat. Jsem opravdu tvrdý spáč a ještě když vám všichni doporučují se před porodem dostatečně vypsat, že jo.

  • jízda autem

Když mi asi po 3 hodinách praskla voda, bylo jasné, že musíme vyrazit na cestu. Žádné zdržovačky, teď už nás z nemocnice nevyhodí.

Pamatuji si, že ve chvíli, kdy jsme opouštěli dům, jsem si sama sobě říkala: „Tak teď, v tuhle chvíli, bych si opravdu přála, abych mohla rodit doma.“ Vůbec jsem si nedovedla představit, jak pojedu autem do nemocnice.

Když jsem si sedala na přední sedadlo auta, právě v tu chvíli přišla kontrakce, a já věděla, že to nedám. Otevřeli jsme zadní dveře a klekla si dozadu do auta. V jiné poloze jsem už vůbec nedokázala být. Cestou do porodnice přišlo nejspíš třetí stádium porodu, kdy se vlny trochu uklidnily. To abych mohla nabrat sílu před porodem. Po půl hodině jsem začala přemlouvat miminko (nevěděli jsme pohlaví), ať ještě vydrží v bříšku, že v porodnici ještě nejsme.

  • příjezd do porodnice

Tim zastavil u dveří do nemocnice, vyběhli jsme po schodech do prvního patra do porodnice a ihned po rozražení takových těch lítacích dveří mě na zem skolila další kontrakce. Bylo to tak dramatické jak z nějakého filmu. Vždy, když si na to vzpomenu, musím se smát. Náš sál byl připraven, přesně ten, kde jsme se byli podívat. ♥ Doktorka dorazila o chvilku později se studentkou, kterou jsem už také znala z dřívější návštěvy u doktorky. Dále tam byly ještě dvě ženy, myslím, že to byla porodní asistentka a další studentka.

Sestřičky mě rychle prohlédly, zkontrolovaly jestli už opravdu rodím – očividně. Mně bylo takové teplo, a proto jsem se ihned svlékla do spodního košilky, ale ta mi byla tak nepříjemná, že mě škrtila, a proto i tu jsem si musela sundat.

Pamatuji si, jak jsem se tam v jednu chvíli úplně rozhodila, když se porodní sestra začala bavit s Timem o počasí a o naší cestě do porodnice. Jako člověk se tam soustředí na každou část svého těla, naslouchat vlnám, které přicházejí a spojit se v jedno s miminkem, s celým vesmírem, aby mohlo projít porodními cestami k nám, na tenhle velký svět ze svého pelíšku a oni se tam začnou bavit o počasí? Jako vážně? „Šššššššš!“, ozvala jsem se.

  • na porodním sále

Nakonec jsem rodila v kleče v dřepící poloze na lehátku s tím, že jsem byla opřená o zadní část lehátka, kterou mi sestry postavily do vertikální polohy. Tim mě držel za ruku, dodával mi tekutiny a já křičela jak lev a mačkala jeho ruku při každé vlně.

Miminko se narodilo asi po 20 minutách. Ihned jsem si ho přiložila na hruď, nechali jsme dotepat pupeční šňůru, nechali jsme porodit placentu, přestřihli šňůru a pak jsem minimálně dvě hodiny ležela s Oliverem na sále, kde probíhal bonding.

Taky jsem měla velikánskou touhu vidět placentu a poděkovat ji za naše propojení. Byla nebesky nádherná, to se ani popsat nedá. Vlastně takové druhé miminko a co víc? Byl na ní nádherný strom života. Prostě kouzelný.

Tim byl celou dobu s námi. Po více jak 2 hodinách Olivera zvážili hned vedle mě, vedle lehátka měli měřidlo a váhu. Za celou dobu ho ode mě neoddělili ani jednou. Na požádání, že ho budou v noci ještě vážit, ho zvážili u mě v pokoji, kam jsem byla přemístěná. Bylo tam lůžko, sedačka a měla jsem vlastní koupelnu. Večer nám přivezli i lehátko pro Tima, který tam spal s námi.

Po porodu v nemocnici

V Kanadě se chodí po přirozeném vaginálním porodu domů hned druhý den, pokud vám dělali císařský řez, pak jdete domů 3-5. den. Teď když se na to podívám, myslím si, že jsem se ptala pouze z principu na to, zda by bylo možné ještě ten den odjet domů. Sestřička odpověděla, že pokud jde o první miminko, doporučují zůstat alespoň ještě ten den v nemocnici, pro druhorodičky už s tím nemají vůbec žádný problém.

Pochopila jsem to tak, že pokud bychom chtěli jet domů hned po porodu, nebyl by to problém ani teď. Protože jsem však byla po porodu trochu poraněná, nakonec jsem byla ráda, že tam mohu ten den zůstat. Rozhodnutí je opravdu jen na vás. Ráno totiž ještě berou miminku krev z patičky a dělají testy. To bychom v případě, že pojedeme domů museli jít druhý den zase do nemocnice v Jasperu, a vidina toho zase se někam přesunovat…. Takže ano i ambulantní porod je tu možný.

  • vážení miminka

V nemocnici, pro mou radost, neprobíhalo žádné zběsilé vážení. To, že miminko ztratí váhu, je přirozené a s tím se tu počítá. Ano sestry se chodily ptát, jak se nám daří, jestli se mi daří kojit… Oliver byl spáč, spal třeba 5 hodin v kuse a nikdo mi neřekl ať ho vzbudím, že už je čas kojení. To spíš já z toho byla taková nervózní… i když jsem věděla, že je to v pořádku, potřebuje načerpat energii po takovém výkonu.

Oliver se přisál na prso už na sále během bondingu. Nádherné bylo a to jsem si nedovedla představit, že si miminko dokáže samo najít prso a začít sát. A pak se to opravdu stalo. Úplně samo, věděl… láska. Příroda. ♥♥♥

  • jméno

Co je zajímavé je, že tu nemusíte vědět jméno miminka před porodem. Můžete mu dát jméno až několik dní po porodu. To je vlastně taky moc příjemný. Nikde na vás nikdo netlačí, pokud něco nechcete nemusíte, oni dávají jen doporučení.

  • Koupání, jídlo, odjezd

Po porodu jsem také Olivera nechtěla ihned koupat, s čímž také nikdo neměl problém. Poprvé jsme ho koupali snad až po týdnu doma. Také se tu nic nedává na pupečník, žádná desinfekce, nic. Prostě se nechá uschnout a odpadnout.

Mám pocit, že Oliver byl po celou dobu, co jsme strávili v nemocnici, u mě nebo na mně. Chvíli spal s Timem na pohovce, chvíli si hověl v postýlce, ale jinak spal neustále spokojeně na mé hrudi nebo po mém boku. Ťufík malej.

Dalším velkým tématem je jídlo v porodnicích. Popravdě řečeno jídlo si vůbec nepamatuji, jen že k večeři mi přinesli nějaké maso, které já vůbec nejím. Měla jsem s sebou sbalené nějaké ovesné sušenky pro podporu kojení a Tim pak navečer jel na otočku domů, takže mi přivezl nějaké jídlo, které jsme doma připravili.

Druhý den ráno před odjezdem Oliverovi ještě přišli odebrat krev z patičky a poté co jsme dostali dobré zprávy s výsledky, jsme se vydali okolo poledne domů.

Tim musel přinést do porodnice autosedačku a sestřička ji před naším odchodem musela zkontrolovat, jestli je ve výrobní záruce. To je tady takto dané.

Shrnutí

A pokud jste dočetli až sem, prožili jste se mnou docela velký kus mé osobní cesty. Jsem ráda, za to všechno, že se dělo a jak se děje. Dnes už bych si takový porod představovala zase trochu jinak, na jiné úrovni, ale… kdo ví co bude zítra, že?

Mohu říci, že o nás bylo dobře pečováno, starali se o to, abychom v klidu a s pocitem bezpečí měli vše, co je nezbytné. V Kanadě je poměrně vysoká poporodní deprese, až 25%, a proto vás všichni kontrolují a chtějí, abyste byli OK. Ihned po porodu, myslím, že to bylo třetí nebo čtvrtý den, k nám domů přišla zdravotní sestra a ptala také na duševní zdraví, jak to zvládám, jestli nemám deprese, poradila s kojením. Bylo to zvláštní, ale byla jsem ráda, že nikam nemusím chodit.

Dnes už také vím, že to, že jsem tehdy byla celou svou bytostí proti císařskému porodu a opravdu hrozně jsem se ho bála, nebylo nejlepší. Ale taky už vím, že to mám dneska úplně jinak. Vím, že je to varianta, kterou si žena může dobrovolně a vědomě zvolit, a nebo je to varianta, která je nutná pro přežití mamky i miminka. Je to varianta a to je v nejlepším pořádku.

Učím se každým dnem i krokem.

Často se nám zdá, že nikdy nic není a nemůže být dokonalé a osobně si myslím, že to, jak jsme to my tehdy zvládli bylo dokonalé právě pro tu chvíli a čas nám daný. Děkuji přírodě, za dokonalou nedokonalost.

Objímám,

Stáňa ♥

Zpět na hlavní stránku se dostanete tudy:

 

Na sociálních sítích mě naleznete zde:


Facebook


Instagram